† anˈvenom, v. Obs. rare.
[variant of envenom: see an- prefix 4.]
To envenom, to poison.
1340 Ayenb. 27 Þe ilke zenne anuenymeþ alþeruerst þe herte of þe enuious. Ibid. 50 Þe eyr is anvenymed of þe dede. a 1400 Cov. Myst. 75 My synful steppys anvempnyd the grounde. |