disobey
disobey
/ˌdɪsəˈbeɪ; ˌdɪsə`be/ v[I, Tn]
not obey (a person, law, etc) 不服从, 违抗(某人、 法律等).
牛津英汉双解词典
edrTRBnvbvbfdvEzudIdQg1m88q5imAx0fJs98kZOqu6gcmlb31bzg
428bb9fadb24a45ce45abd62e58fe85f
Stop